O církvi a jejích majetcích

Není tomu dlouho, co přišli tehdejší poslanci s něčím, co mě dosti šokovalo a dodnes nevím proč byly tyto věci dány do pohybu. Navrácení miliardových majetků církvi. Vy snad víte víc? Bylo lidem řečeno proč najednou, v podstatě ze dne na den dostane tato dinosauří instituce zpět svá údajná vlastnictví? Ta rychlost byla opravdu neuvěřitelná, až to zavání zase nějakou tou korupcí, trafikami a jinými praktikami, patřícími k naší politické scéně.

Kdo si co urve

Nikdy se politikové nesnažili vysvětlit, proč došlo k tomuto kroku a ten tak byl jaksi samozřejmě přijat bez ohledu na názor občanů. Ti jsou s tímto podivným rozhodnutím tehdejší vlády stále nespokojenější, a vůbec tomu nepomáhají milí církevní hodnostáři a zvláště pak jejich drazí najatí právníci, kteří se snaží urvat každý kousek pozemku, každý lukrativní dům v Praze. Pochopitelně se rozpoutal řetěz ověřování a prověřování, zda ten či onen majetek by měl vskutku patřit církvi.

Předmětem velkého zájmu jsou také různé umělecké artefakty, často nevyčíslitelných hodnot a v národní galerii je opravdu „cvrkot“. Může mi někdo povědět, proč by měla církev vlastnit obraz, který maloval některý český umělec, je tedy naším národním dědictvím, nikoliv dědictvím jakési organizace, která ho získala bůhvíjak?

Duchovní hodnoty nebo mamon?

Samozřejmě na jedné straně jsou věřící, kteří jistě souhlasí, na straně druhé pak ti, kdo již dávnou poznali, že žádný bůh je nespasí a že je lepší spoléhat se sám na sebe. Ale nechci tady nějak kritizovat víru, ať si každý věří v co chce a v koho chce. Vidíme neustále k čemu víry a náboženství jsou. Stačí stočit svůj pohled trochu na východ. Jde mi spíš o dosti neprůhledné a zřejmě i neopodstatněné rozhodnutí poslanecké sněmovny.

Ovšem i křesťanská církev byla v dobách minulých krutou a nevybíravou organizací, která zpočátku verbovala své členy nezřídka násilně a kdo se nepřidal, ten byl hned kacerován a upalován. Inkvizice, které zuřily po celém světě a samozřejmě také u nás, za připomínku stojí Boblig z Edelstadtu, byly hlavním prostředkem pro získání astronomických majetků církve. Takovéto drancování majetků nebohých občanů pak probíhalo také v průběhu dalších století. Až s příchodem průmyslové revoluce byla moc církve oslabena natolik, že se musela spokojit s těmi duchovnějšími hodnotami.

Drancování ve jménu boha

Zapomenout nelze ani na křižácké výpravy, akt to nenávisti proti jinému vyznání, který je již v základu špatný. I při nich docházelo především ke shromažďování a hrabání, plenění a drancování. To vše ve jménu boha. Miliony, možná i miliardy zahozených lidských životů v jeho jméně. Týká se to zajisté i české katolické organizace číslo jedna.

Zdroje pohádkového bohatství byly také nechvalně známé odpustky a další snahy nenasytných a břichatých mnichů a představených o naplnění svých měšců. I dnes je zcela jistě financování aktivit církve u nás dostačující a jejich vlastnictví obrovské. Přes 40 darovaných miliard, které platíme opět jen a jen ze svých daní je pro mě naprosto nepochopitelný dáreček, zvláště v situaci, kdy je obrovská nezaměstnanost a vyskytují se oblasti, které si zaslouží finanční injekci opravdu a neodkladně.

A zde je tedy základ. Základ bohatství věhlasné církve. Války, zabavování, inkvizice, odpustky, okrádání nevědomých občanů.

Neměla by církev spíše vracet?

Opravdu myslíte, že po tom všem si bohabojná církev vůbec něco zaslouží? Neměla by spíše vracet? Možná někdo namítne, že dnešní církev je jiná a já věřím, že tomu tak opravdu je. Alespoň nikomu své dogma nevnucuje, na rozdíl od jiných mnohem více nebezpečných vír, které jsou spíše fanatismem. Avšak rozdávání miliard této dobře fungující organizaci, navíc zahalené tak trošku mlžením politiků a rouškou tajemství, považuji za rouhání.